Ve své praxi pohybového terapeuta , kterou provozuji od roku 2012  využívám zkušenosti ze dvou , vzájemně se podporujících psychoterapeutických směrů –  absolvovala jsem  dva psychoterapeutické výcviky – Tanečně–pohybový (TPT), vedený americkými lektorkami Miriam Berger a Judith Bunny v letech 2005-2007a akreditovaný Daseinsanalytický (DA) psychoterapeutický výcvik , vedený Doc.PhDr.Jiřím Růžičkou, Ph.D. v letech 2008-2013.

Co tedy pojem Terapie  pohybem znamená?

Využití autentického (spontánního a emotivního) pohybu v terapeutickém procesu hledání a nacházení způsobu, jak být v souladu sám sebou i svým okolím.

Zkusím  více popsat zdroje , ze kterých ve své praxi vycházím:

DA – (Daseinsanalýza) má jiný přístup, než ostatní psychoterapeutické metody, vycházející z vědeckého materialismu. Je založena na fenomenologii, tedy na filosofii. Fenomenologické pojetí sleduje, jak se věci jeví, jejich význam a smysl.

Slovo DASEIN se překládá jako BYTÍ TU ( na Zemi) a myslí se tím výlučně lidské bytí. Tento výlučný způsob lidský je dán tím, že člověk, na rozdíl od jiných živočichů VÍ o svém bytí, ví, že o něm ví. Také tak nějak rozumí svému bytí a tuší , že jeho já a jeho způsob bytí je jedinečný , neopakovatelný, ale také , že je v něm de facto sám, že nelze „vzít“ někoho jiného do „svého“ světa zcela a úplně. Tuto osamělost své existence člověk překonává spolu s druhými něčím společným, spolubytím u něčeho TADY a TEĎ a skrze prožitek MY.

DA uvažuje CELÉHO člověka, včetně smyslu jeho života. DA přístup pomáhá klientovi, člověku, hledat (a nacházet) nové možnosti JAK být sám sebou.

Klíčová slova jsou: svoboda, autenticita, otevřenost, spontaneita, přirozenost, hranice, horizont, čas, existenciál, fenomén.

TPT – (Taneční a pohybová terapie) využívá pohyb vycházející z vnitřního prožívání. Jedná se tedy o neverbální projev, o pohyb, kterým můžeme vyjadřovat své vlastní emoce, komunikovat s okolním světem i vyjádřit názor na určité téma. A nejen to. My současně pohybem objevujeme (sami sebe) a prožíváme (tedy ne „jen“ myslíme !) . A právě onen prožitek, zážitek považuji za obrovskou a zásadní přednost využití pohybu v psychoterapii, přednost, kterou verbální psychoterapie nemá ( tam se jedná o uvědomění, ale ne o reálný prožitek).Ovšem i při taneční terapii se  klade důraz na pojmenování akce a propojení pohybu s prostředím a emocemi.

Princip , ze kterého vychází taneční a pohybová terapie je holistický, celostní přístup k životu, k člověku, tedy propojenost tělesnosti a celé oblasti nazývané pojmem psyché. Vybírám z definice uvedené na www.tanter.cz – stránkách asociace taneční a pohybové terapie:

„… Tanečně-pohybová terapie je založena na interakci těla a mysli, přičemž tanec a pohyb je komunikačním kanálem, který reflektuje osobnost, a změny v pohybové úrovni vedou ke změnám v psyché..“