Intuitivní tanec/pohyb a Terapie pohybem

Tanec intuitivní, spontánní je  způsob pohybu vedeného z těla, tedy nikoliv z hlavy, kdy dovolíme tělu plynout v prostoru a čase dle našeho momentálního naladění, nebo s myšlenkou na nějaké téma. Při Intuitivním tanci, pohybu můžeme úplně vypnout hlavu, na chvíli se pozastavit, jemně nakouknout do sebe, prožít radost. Volný pohyb je velice obohacující, uvolňující i ozdravující zážitek. 

A jak taková lekce vypadá? Neučíme se žádné kroky, či sestavy, ale necháváme prostor pro volný pohyb vycházející zevnitř ven. Vědomě zůstáváme sami se sebou v čase přítomném,  dáváme si pozornost a čas. Lekce mívají tema, ale je na každém, jak se dané téma ukáže skrze tělo. Na závěr verbálně zakončujeme setkání. Obojí , pohyb i mluvení, je ponecháváno na každém jednotlivci, jak je pojme, provede. Takto můžeme nejen sami sebe více poznat, ale také se například krásné uvolnit.

A co je to Terapie pohybem ? Tento termín používám pro práci více do hloubky, pro psychoterapii. Oficiální znění je: Využití autentického (spontánního a emotivního) pohybu v terapeutickém procesu hledání a nacházení způsobu, jak být v souladu sám sebou i svým okolím.

Dále rozepsáno – kopíruji z webu TANTER.cz, což jsou stránky asociace tanečně-pohybových terapeutů, jejíž jsem členkou:

Tanečně pohybová terapie (TPT) je definována jako psychoterapeutické užití pohybu v procesu, který podporuje emoční, sociální, kognitivní a fyzickou integraci jedince (www.adta.org). Podobně definuje TPT britská ADMT UK: TPP (tanečně pohybová psychoterapie) je psychoterapeutické užití pohybu a tance, které umožňuje kreativní zapojení jedince do procesu, v němž je podporována emoční, kognitivní, fyzická a sociální integrace jedince (Meekums, 2002, s. 4).

Slovo tanec reprezentuje v TPT veškeré neverbální projevy jedince, které mají komunikační potenciál. Neverbálními projevy rozumíme veškeré pohybové akce, které odrážejí aktuální prožívání daného člověka a jeho zkušenost s vnějším světem.

Neverbální projevy každého člověka vytvářejí jeho vlastní, osobitou „choreografii“, ve které je obsažena jeho minulost, přítomný okamžik i záměr, odkazující k budoucnosti. Na kontakt mezi lidmi lze pak pohlížet jako na spontánní improvizace, během nichž se oba subjekty vzájemně ovlivňují.

Taneční terapeut neučí pacienta určité pohyby či „kroky“. Nepoužívá ani určité pohyby k záměrnému vyvolání emoce. Pohyb je zde přednostním prostředkem pro navazování terapeutického vztahu a vyjadřování vnitřního prožívání (Chaiklin, 1975, Stanton-Jones, 1992, s. 4). Tento „pohyb“ pak tedy nazýváme tancem, neboť nemá pouze funkční úroveň, ale nabývá úrovně (pre)symbolické, expresivní, komunikační.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *